Jak funguje lidský mozek

Lidský mozek je mnohem geniálnější než jakýkoliv počítač na světě. Na sto miliard nervových buněk řídí tělo, pocity, myšlenky... Mužský váží 1500 gramů, ženský 1300 gramů, přesto má neomezenou kapacitu.

Mozek, centrum lidského myšlení, je orgán, který je pro život zcela nezbytný. Ovládá všechny pochody v lidském těle, a tak je jasné, že požadavky na jeho funkčnost jsou velmi vysoké. Ač se to zdá nemožné, lze ho úspěšně posilovat, čímž se odstraní nejen různé problémy, které jeho činnost provází, ale také vylepší jeho vlastnosti. Tento trénink se nazývá EEG biofeedback.

Jaký je rozdíl mezi levou a pravou hemisférou mozku ?

Co jsou poruchy pozornosti?

Poruchy pozornosti se vyznačují nedostatečnou aktivací částí mozku. V EEG se tato porucha vyskytuje zvýšeným podílem theta a delta mozkových vln, což jsou vlny, které běžně produkujeme v únavě a spánku. Tyto mozkové vlny jsou normální do určitého věku - u delty do 3,5 let, u thety do 6 let. Pokud se vyskytují u dítěte i později, jedná se o nedozrálý mozek, který funguje na pomalejší frekvenci mozkové činnosti, než je pro daný věk běžné. Poruchy pozornosti se zlepšují s věkem dítěte, mozek postupně dále dozrává. Mezitím je ovšem nepříjemně znevýhodněné ve škole a kdekoliv jinde, kde jde o to umět udržet pozornost, což může narušit sebejistotu dítěte i do pozdějšího věku. V dospělosti často již tyto poruchy vymizí, ale není to tak vždy, setkáváme se i s dospělými lidmi s poruchou pozornosti, obvykle se ovšem jedná o lehčí formy poruchy.

Rozlišujeme dva druhy poruch pozornosti, a to ADD a ADHD. V ČR se jim v minulosti také říkalo LMD nebo-li lehká mozková dysfunkce.

ADD je běžná porucha pozornosti (Attention deficit disorder), jedná se spíše o hypofunkci fungování - nedostatečnou aktivitu. Děti s touto poruchou bývají více nepřítomné, poněkud pomalé, zahleděné do svých vlastních fantazijních světů, ale v chování spíše poslušné. Pokud je něco baví, jsou schopni se do toho naprosto ponořit. Zde se jedná o utlumení především funkcí levé mozkové hemisféry, která zodpovídá za dostatečnou aktivaci a soustředění. Tyto děti většinou mají problém s podáním dostatečného výkonu ve škole, ale nemívají výrazné problémy s chováním.

ADHD je porucha pozornosti s hyperaktivitou (Attention deficit hyperactivity disorder). Děti s touto poruchou bývají nepozorné, ale zároveň velmi dynamické a živé, nevydrží dlouho v klidu, jejich pozornost je velice snadno čímkoliv odvedena od toho čemu se právě věnují, jsou impulsivní ve svém chování, občas vyloženě neposlušní. Zde se jedná o utlumení funkci jak levé, tak pravé hemisféry - nemají na jednu stranu dostatečnou aktivaci v pozornosti, za což zodpovídá levá, a na druhé straně nemají dostatečně aktivní regulační centra, která by je zklidnila a umožnili jim na něčem udržet delší dobu pozornost. Za to zodpovídá pravá hemisféra. Ve škole bývá zvýrazněné jejich chování, mnoho učitelů je má problém zvládat a mohou nastávat i střety s jejich autoritou.

Dále je vhodné zmínit, že se často poruchy pozornosti kombinuji s různými dysfunkcemi, patří sem především poruchy učení jako je dyslexie, dysortografie, dyskalkulie, méně často se vyskytují i poruchy řeči, jako je dysfázie, dyslálie, koktavost a podobně. Mechanismus těchto poruch je totiž shodný s poruchou pozornosti, ale jsou zasažené části mozku, které souvisí jinými funkcemi než pouze s pozorností.

Při tréninku EEG biofeedbackem se soustřeďujeme u těchto dětí na potlačení pomalých theta a delta vln, a naopak na posílení alfa vln, které zodpovídají za bdělou pozornost. Podíl pomalých vln se postupem tréninku zmenšuje a naopak se objevují stále více rychlejší vlny alfa. Typicky se první posuny začínají objevovat okolo 13ti sezení, k většímu posunu dochází okolo 20tého sezení, kdy se navíc podle zjištění výzkumů v průměru stává efekt EEG biofeedbacku trvalým.

K otázce kolik sezení je potřeba - u dětí s ADD je potřeba obvykle 30 sezení, aby došlo k zásadnímu zlepšení. U dětí s ADHD je těchto sezení potřeba 40, je totiž potřeba trénovat obě mozkové hemisféry najednou. U dospělých se vyskytují obvykle lehčí formy poruchy pozornosti, a obvykle stačí 20 sezení.

Co jsou to specifické poruchy učení (SPU) ?

Specifické poruchy učení nazýváme vývojovými z toho důvodu, že se objevují jako vývojově podmíněný projev a často provázejí člověka až do dospělosti. U dyslektiků, dyskalkuliků i klientů s ostatními SPU nacházíme větší či menší oslabení v kognitivních, percepčních, motorických, psychomotorických oblastech, jedná se tedy o nezralost či dysfunkci centrální nervové soustavy. Vyšetření na SPU by mělo být provedeno již u předškoláků – EEG vyšetření + psychologická diagnostika na rizika vzniku SPU. Speciálním tréninkem se může podpořit dozrávání jednotlivých funkcí a tím snížit riziko vzniku specifických poruch učení. Dyslexie – specifická porucha čtení V roce 1997 byl identifikován gen, který přenáší dyslexii, z čehož vyplývá, že je založena nejpozději po narození - dávno předtím, než se dítě učí číst. Studie činnosti mozku dyslektiků potvrzují specifickou mozkovou dysfunkci. Projevuje se nedostatečnou aktivací senzorimotorického / asociačního kortexu.
Dyslexie je porucha specifické dovednosti čtení proto, že je dysfunkcí obecných neuropsychických funkcí, zejména sluchových, zpracování informací, a synchronie sluchových, zrakových a řečových center.
Dysgrafie – specifická porucha psaní
Dysortografie – specifická porucha pravopisu
Dyskalkulie – specifická porucha osvojování matematických schopností
Dyspraxie – specifická vývojová porucha motorické funkce
Dyspinxie – porucha v oblasti výtvarných dovedností
Dysmúzie – porucha v osvojování hudebních dovedností

Může biofeedback pomoci i při závažných neurologických obtížích?

Neurologie je lékařský obor zabývající se problémy nervové soustavy. Zabývá se diagnostikou a léčbou všech problémů centrální, periferní a autonomní nervové soustavy, ale i svalového aparátu. Nervovou soustavu tvoří mozek, mícha a nervy a společně řídí všechny pochody v lidském těle. Když dojde k porušení nervového systému, může dojít k potížím s pohybem, mluvením, polykáním, dýcháním, ale i učením. Potíže mohou narušit paměť, smyslové vnímání nebo naší náladu. Příčiny těchto poruch jsou různé od úrazů, zánětů, poruch prokrvení až po nádorová onemocnění, vrozené vady, ale i komplikace při porodu.

Mezi nejčastější neurologická onemocnění patří:

Epilepsie patří mezi nejobtížněji léčitelné nemoci prostřednictvím EEG biofeedback. Důvodem je pestrost příznaků, s nimiž se v rámci epilepsie setkáváme, jelikož podstatou nemoci mohou být stávající strukturní deficity. Nelze tvrdit, že prostřednictvím EEG BFB tréninku lze odstranit epileptické ložisko. Smyslem tréninku se stává posílení stability stavů v okolí zdravé mozkové tkáně, aby iritabilní ložisko nešířilo záchvatovou aktivitu. Účinek posílení stability může navíc posílit účinky antikonvulzivní medikace a vést k následné redukci či dokonce eliminaci podávané medikace. Zkušenosti nicméně říkají, že tento způsob terapie není vhodný pro každého. Výsledky závisí jak na typu záchvatovitého onemocnění, ale i na inteligenci, duševní kondici a sociální přizpůsobivosti. U pacientů, jimž se podařilo úspěšně normalizovat centrální kortikální vzorce, se projevily výrazné pokroky jak v kognitivním funkcích (pozornost, myšlení, paměť, představivost), tak i v psychomotorice.

Migrény Bolest obecně slouží odpradávna k tomu, aby varovala: „ Pozor, děje se něco špatného!“ Akutní bolest bývá zpravidla signálem upozorňujícím na porušení rovnováhy v pochodech našeho těla, popř. příznakem onemocnění.
Migréna je chronickým onemocněním charakteristickým bolestí hlavy, kdy její záchvat zasahuje celý organismus. Touto civilizační nemocí trpí cca 20% žen a 6% mužů. Typicky se první záchvaty objeví v pubertě, 90 % migreniků má svůj první záchvat do dvaceti let věku. Maximum bývá kolem třicítky. Kolem padesáti let, zejména u žen, výskyt migrény klesá. Záchvatovité bolesti trvají v rozpětí 3 – 72 hodin. Migréna patří k chorobám, které mají obrovský negativní dopad na kvalitu života klientů, mohou se objevovat potíže se soustředěním, učením a pracovní výkonností, ale i sexuálním životem.
Migrénu můžeme rozdělit na 2 druhy: migréna s aurou (20%) a migréna bez aury(80%). Aura je předzvěst, která předchází migrenózním záchvatům a je charakteristická abnormální funkcí některého smyslového orgánu (poruchy zorného pole, poruchy zraku -rozmazané vidění, blikající světla, černé skvrny; čichu, sluchu, popř. mravenčení v končetinách a potíže s řečí). Aura vymizí současně s nástupem bolestí hlavy.
Přesná příčina migrény není známa. Usuzuje se, že záchvat vyvolává specifický spouštěcí faktor (únava, stres, změna životního stylu, náhlá změna klimatu, hluk, nedostatek spánku, dietní opatření, alkoholické nápoje, hormonální změny), který způsobí nejdříve regionální pokles mozkového prokrvení.
Účinek EEG biofeedbacku na bolest souvisí s percepčně-kognitivními mechanismy bolesti. Tato terapie je u migrén hlavně zacílena na vnímání a posunutí prahu bolesti, který lze mentálním úsilím potlačit.

Nervosvalová onemocnění

Cévní mozková příhoda (dříve mrtvice)
Demyelinizační onemocnění - roztroušená skleróza
Poruchy paměti a myšlení – Alzheimerova nemoc
Poruchy spánku - u dětí

Děti mají svůj vlastní rytmus a berou jako úplně normální, když usnou nebo se probudí. Vyrušení se cítí jen rodiče. Miminko spí v prvních šest měsíců jen zhruba 4 - 6 hodin v kuse. Potom spí přes den zhruba 2 - 3 hodiny a v noci často ne déle než asi 8 hodin. Až do věku čtyř let děti často neprospí celou noc. Jednou až dvakrát za noc rodiče probudí. Přes den už někdy jen odpočívají, aniž by skutečně spaly. Od šestého až sedmého roku života spí normálně všechny děti celou noc. Potřebují mezi 8 - 14 hodinami spánku za noc.

Špatný nebo neklidný spánek je často následek rozčilujících denních zážitků, které bývají v noci ještě zpracovány. Nebo příliš napínavých příběhů na dobrou noc či jiných nezpracovaných událostí, které vedou ke strachům a starostem dětí.

Děti mají velmi jemný cit pro neshody, hádky a konflikty ve vztahu rodičů, i když je před dítětem otevřeně neukazují a nevyřizují si je. Někdy na ně reagují tím, že se v noci vzbudí a volají rodiče, jako by chtěly vidět, že tam oba ještě jsou. I zde je opět velmi důležité rozhodnout, jestli se opravdu jedná o poruchu spánku nebo jestli dítě něco netrápí.

Prof. Sterman, americký neurofyziolog, prokázal, že posilováním SMR aktivity při tréninku EEG Biofeedbacku v bdělém stavu se podporuje produkce spánkových vřetének ve spánku. Náš spánek má nezanedbatelný význam pro kvalitu odpočinku během noci a pocit svěžesti následující den. Snová fáze REM a fyzicky regenerující fáze NREM se v noci střídají v 90 až 110 minutových cyklech. Spánek průměrného dospělého člověka má 4-6 těchto cyklů, tedy 6-8 hodin. REM fáze dodává sílu, znovuobnovuje a restartuje naše psychické procesy (myšlení, uvažování, rozhodování, představování), které jsou unaveny bdělým životem. NREM fáze slouží spíše k relaxaci svalstva. REM fáze, která zabírá přibližně 20-25% celkového spánku, především k duševní relaxaci. Nejčastěji si klienti stěžují na to, že nemohou usnout. Je to stav, který známe všichni z období, kdy jsme měli starosti, životní trápení a stres. Jako bychom byli neustále ve střehu, který nám nedovolí usnout. Naše mysl i naše tělo se pak nesnadno dostávají do potřebného klidu. Lidé s úzkostnými poruchami mají v jistém směru zvýšený citlivý poplachový systém, takže již na běžné každodenní starosti reagují tak, jako klidní a vyrovnaní lidé na nadměrný stres. Problémy s usínání patří proto k jejich nejčastějším stížnostem. Zde terapie EEG BFB využívá podpory jak regulace, tak relaxace, čímž dochází ke snížení úzkosti a zlepšuje se kortikální aktivace. Terapie EEG BFB se osvědčila i u klientů s častým probouzením během noci, kteří sice dobře usínají, ale v noci probdí 2-3 hodiny a ráno se cítí nejhůře z celého dne. Dále u těch, kteří sice prospí celou noc, ale nevstávají odpočatě

EEG biofeedback působí jako krátkodobá terapie poruch spánku různého druhu. Jde o nenáročnou, neinvazivní, rychle a spolehlivě účinkující metodu. Potřebný počet sezení: Ve většině případů zcela stačí 20 sezení, s tím že výsledky se obvykle dostavují již brzy po začátku tréninku. Pro to aby se efekt stal trvalým je ovšem vždy v průměru třeba 20 sezení - tolik našemu mozku trvá vytvořit si v mozkových spojích nové dráhy.

Může biofeedback pomoci dítěti při nápravě enurézy ?

Enuréza

znamená přetrvávající neuvědomělé vypouštění moči ve dne nebo v noci, které s ohledem na věk dítěte je nutné považovat za abnormální. Dříve se za tuto hranici, která dělí normalitu od abnormality, považoval ukončený třetí rok. MKN (mezinárodní klasifikace nemocí) posouvá tuto hranici na čtyři roky, ale poradenští psychologové včele s prof. Matějčkem se přimlouvají za větší toleranci. Individuální rozdíly ve zrání nervového systému a v utváření žádoucích nervových spojů jsou totiž tak značné, že u některých dětí je pomočování zcela fyziologickým jevem ještě do pěti let. Rozlišujeme enurézu denní a noční. Denní enuréza se u dětí v předškolním a školním věku vyskytuje už jen zřídka. Nejčastější je u dětí, které se silně soustředí na prováděnou činnost, takže signály z naplněného močového měchýře se v kůře mozkové nemohou náležitě uplatnit. Noční enuréza (enuréza nocturna) je u dětí předškolního a ještě u školních dětí mnohem častější. Je potřeba rozlišit dvě formy. První zahrnuje případy, kdy se mechanismus udržení moči přes celou noc dosud nevytvořil nebo nefunguje spolehlivě. Do druhé formy spadají případy, kdy uvedený mechanismus už byl vytvořen, ale pak se dítě znovu začne pomočovat. V nápravě enurézy jde o to, aby ovládání svěračů nebylo reflexní, jako u kojenců, ale aby bylo řízeno vyššími strukturami CNS. Děti se slabým nervovým systémem si hůře vypracovávají spojení svěračů a mozkové kůry, proto terapie EEG Biofeedback je velmi vhodná, protože posiluje zrání CNS.

Doporučení rodičům: V situaci, kdy se noční enuréza v rodině vyskytne, obecně platí, že dítě netrestáme, nezesměšňujeme ani jiným způsobem nestigmatizujeme, naopak, je dobré zvolit opačnou strategii. A to dítě chválit, podporovat a ocenit za každou „suchou“ noc, za jakýkoli (i drobný) úspěch v této oblasti. Doporučuje se zejména enurézu konzultovat s dětským lékařem a omezit příjem tekutin ve večerných hodinách. Dítě by si v rámci žádoucích spánkových návyků mělo vždy dojít na toaletu před tím, než půjde spát. Když se enuréza opakuje, přetrvává a lékařská vyšetření vyloučila somatickou příčinu, je pak dobré konzultovat dále situaci s dětským psychologem, který doporučí vhodnou formu a metodu terapie a léčby.

Co je deprese a je možné ji léčit i jinak než medikací?

Zhoršená schopnost radovat se, skleslá nálada, snížená energie a aktivita, pokles zájmů, zhoršení koncentrace, značná unavitelnost i po nepatrné námaze jsou charakteristické příznaky pro depresi. Patří mezi ně i poruchy spánku, snížená chuť k jídlu, pesimistický pohled do budoucnosti. Dotyčný může být podrážděný, agresivní a zlomyslný, nebo naopak unavený, tichý a klidný. Většinou mizí reakce na radostné podněty. Označení tohoto onemocnění pochází z latinského deprimere - složeniny slov de = dolů + primere = tlačit. Deprese je nejčastějším onemocněním současnosti; podle statistik lze odhadnout, že klinickou depresí projde v průběhu života jeden člověk ze čtyř. Téměř vždy za vznikem deprese můžeme nalézt souhru vnitřních dispozic a vnějších faktorů. Jako spouštěč deprese působí stresové události, jako jsou životní změny, ztráta blízké osoby, stres v zaměstnání, změna životní role, tělesná nemoc,... Může jít o výrazné životní události, ale i souhrn drobných stresujících vlivů, kteří vedou k dlouhodobé frustraci a bezmoci. Odborníci prokázali, že osoby akutně trpící depresí ve srovnání s jedinci, kteří depresí nikdy netrpěli, vykazují levostrannou frontální nedostatečnou aktivaci. V levé čelní oblasti můžeme jasně vidět nárůst pomalých mozkových vln alfa

U depresivní osoby dochází při terapii EEG Biofeedbacku k upravení spánku a navrací se i normální rozsah afektivity resp. citového prožívání. Proto EEG biofeedback nabízí vhodnou možnost pro léčení depresivních stavů stejně jako úzkosti. Klinická účinnost EEG biofeedbacku u depresivních poruch však závisí na druhu a závažnosti deprese – již vzhledem k tomu, že těžké depresivní stavy se vyznačují ztrátou životní motivace, a tedy i motivace k léčbě.

Indikované jsou stavy lehké a středně těžké deprese. Sezónní afektivní porucha (SAD) neboli Podzimní deprese Na podzim začíná v našich zeměpisných šířkách depresivní sezóna, která trvá 5 měsíců. Nedostatek světla, šedo, vstávání za tmy, brzké stmívání, to vše vede k apatii, skleslosti. Touto poruchou trpí více ženy a osoby mladšího a středního věku. Vhodným řešením jak pro již rozběhlou poruchu, tak pro prevenci je čím dál tím více rozšířenější terapie jasným světlem.

Může mi EEG BF pomoci při zvládání stresu a uzkosti?

Může

Úzkost je stará obranná reakce, kterou naši lidští i zvířecí předci nutně potřebovali k přežití, protože jim signalizovala nebezpečí a nutnost s ním bojovat nebo před ním utéct. Úzkostný stav zažívá občas každý. Problém nastává, když jsou úzkostné stavy silné, neodpovídají situaci, často se vrací nebo trvají i mimo nepříjemné stavy a zasahují tak negativně do běžného fungování. Kromě psychických projevů úzkosti jako je nervozita, pocit napětí, nepohody, obavy, strach, jsou zřejmé i projevy tělesné, pocení, tachykardie, zrychlené dýchání i činnost střev, nárůst svalového napětí...

EEG Biofeedback trénink je velmi vhodný pro všechny tyto výše popsané obtíže. Snižuje post-traumatické stresové symptomy (strach, úzkost, tenzi), noční můry, flashbacky, snižuje potřebu psychofarmak, zmírňuje trému, sociální úzkost, snižuje funkci sympatiku, který je zodpovědný za okamžité reakce organismu na hrozící nebezpečí – „bojuj nebo uteč“. Zvyšuje koncentraci, schopnost meditace, pracovní paměť, relaxaci, kreativitu. Potřebný počet sezení, který je třeba u úzkostných a stresových obtíží, je 20. Často tento počet stačí k zásadnímu zlepšení. Pokud je ovšem porucha rozsáhlá, případně se kombinuje například s depresí, počet potřebných sezení tímto úměrně stoupá. Doporučujeme také kombinovat s psychoterapií popř. bylinnou léčbou. V těžších případech je vhodné vyhledat i podporu lékaře a zvážit medikaci.

CO je koktání a může zde být terapie EEG BF prospěšná?

Koktavost neboli zadrhávání řeči se označuje jako tzv. balbuties , při kterém je řeč charakteristická častým opakováním nebo protahováním určitých slabik, hlásek nebo slov. Zvyknou se třeba taky přidružovat různé projevy váhání, kdy balbutik dělá přestávky a pauzy v řeči, které narušují její plynulý tok a projev. Je to však velmi heteronomní skupina poruch a nedá se říct, že co se vyskytuje u jednoho balbutika, musí se nutně projevovat i u druhého. A vyskytnou-li se určité projevy zadrhávání u dítěte, taky to ještě nemusí znamenat, že se o koktavost jedná. Mírné potíže s řečí a dysrytmie se můžou v raném dětství vyskytovat, avšak chápou se jako přechodná fáze, kdy s postupem věku můžou relativně snadno samy vymizet; popřípadě se projevují jako trvalejší, ale mírný rys řeči v pozdějším dětství nebo dospělosti, který však vážněji nenarušuje řečový, osobnostní či psychický vývoj.

Balbuties by se měla diagnostikovat pouze v případě vážného narušení plynulosti řeči, které se však odlišuje od tzv. breptavosti. Breptavost (tzv. tumultus sermonis) je zrychlené tempo řeči, při kterém je řeč natolik rychlá a překotná, že se stává až nesrozumitelnou, avšak nevyskytuje se u ní zadrhávání, opakování či zaváhání v řeči, charakteristické pro koktání (balbuties).

Příčiny vzniku koktání nejsou dosud úplně známy, nicméně o balbuties se uvažuje jako o multifaktoriální poruše. Předpokládá se určitá dispozice (vnitřní, genetická, vrozená), která může sehrávat roli při vzniku koktání. Určitým mýtem, který se považoval mylně za spouštěč koktání, je prožití silného šoku, stresu či traumatu (prudký úlek dítěte např. na Halloween či Mikuláše). V těchto případech by k rozvoji zadrhávání zřejmě nepřišlo, nemělo-li by dítě genetické predispozice k balbuties. Je však nutno si uvědomit, že s koktavostí se nepřidružují poruchy intelektu – což mnohdy laicky může vést k mylné domněnce. To, že se dítě zadrhává ani v nejmenším neznamená, že by intelektově zaostávalo, že by nemohlo studovat, jít na střední či vysokou školu. Taky je fáma, že koktání se týká lidí zvýšeně úzkostných a emocionálně labilních. Naopak, právě zadrhávání v řeči často vede k rozvoji pocitů méněcennosti, sníženému sebevědomí a skreslenému sebeobrazu a sebedůvěry.

Máte-li ve svém okolí dítě, kamaráda, kolegu či kohokoliv, u koho se projevují projevy zadrhávání či koktavosti, měli bychom se oprostit od některých našich vlastních „tiků“, které v komunikaci s balbutikom můžou spíše uškodit. Rozhodně bychom se měli vyvarovat naši vlastní netrpělivosti, kdy máme tendenci pomáhat mu nacházet správná slova a doplňovat je. Naopak, je vhodné počkat s naší odpovědí, udělat pomlku (sekundu, dvě), než začneme odpovídat na jeho vstup či otázku, aby neměl balbutik pocit, že je pod tlakem, což by ještě víc způsobilo jeho zakoktávání. Není vhodné ani žádat, aby mluvil pomaleji, rychleji, uvolněně, ale spíše se soustředit na to, co nám chce říct, ne to, jak nám to chce říct. Je dobré dát tedy najevo, že ho posloucháme (a ne, že ho opravujeme) a pokusit se o to, aby naše konverzace, ať už se týká čehokoliv, byla přirozená, uvolněná a spontánní. Posluchač by neměl být netrpělivý, neměl by uhýbat pohledem, vykazovat netrpělivá gesta (koukat nervózně na hodinky, poklepávat nohou, rukou, povzdychávat apod. s tím, aby dával najevo, že nemá čas, nebo že ho konverzace zdržuje, nudí apod.).

Je potřeba, aby balbutik nabyl pocit, že je v naší přítomnosti v bezpečí, že ho posloucháme, že je v prostředí s někým, kdo na něj nespěchá, kde je oproštěn od hektického životního stylu dnešní doby, že je v naší komunikaci na jakémsi „zázračném vzdáleném ostrově“, kde neexistuje shon a netrpělivost, kde ho lidé nechají domluvit jeho myšlenky nebo sdělení, kde je zajímá, co nám chce říct, dívají se mu do očí, poslouchají ho, v komunikaci ho různě podporují a povzbuzují a nedělají z něho dítě, nemocného či nezralého jedince. Podpora metodou EEG BF podobně jako u tiku, viz. Nejčastější otázky.

Co to je MUTISMUS ?

Nastoupilo Vaše dítě do předškolního zařízení, školky nebo do první třídy základní školy a najednou nemluví ? Nebo se Vám stalo, že při nějaké rodinné návštěvě nebo s kamarády v parku nemluví, i když ještě před hodinkou mluvilo s Vámi, ale jakmile přišla návštěva, tak z Vaší ratolesti nevyjde ani hláska. Nic. Po odchodu návštěvy nebo z hřiště je však dítě opět mluvné, a jako by se nic nedělo, si s Vámi povídá.

V těchto případech může jít o tzv. elektivní mutismus, kdy dítě v některých situacích plně projevuje svou schopnost řeči, avšak v určitých, často i konkrétních a přesně definovaných situacích, není schopno mluvit. Objekty nebo situace, u kterých dítě přestává mluvit, můžou být nejrůznější – určité konkrétní osoby jako je např. paní učitelka, lékař, spolužák nebo kamarád ve školce či škole nebo jakákoli jiná osoba (soused, jiný vzdálenější rodinný příslušník apod.) nebo před cizími lidmi. S ostatními však dítě komunikuje normálně a bez problémů. Nejčastěji se tato porucha projevuje v raném dětství a vyskytuje se přibližně stejně u obou pohlaví. Tato selektivita mluvení, kdy dítě v některých situacích mluví a v jiných je němé, je výrazně emočně podmíněná.

Za dětským mlčením může stát cokoli. Nervozita, stres, strach, úzkost, která se spojuje u dítěte s danou situací nebo osobou. Často se s mutismem spojují i jiné sociálně emoční problémy, které můžou, ale nemusí sehrávat roli. Nejčastěji jde o zvýšenou sociální citlivost dítěte, úzkostnost a odtažitost – což připomíná prvky sociální fobie. Relativně běžné je taky opoziční chování, které se projevuje výraznou vzdorovitostí, neposlušností až provokativním chováním, které ale nepřejde do agresivního jednání. U některých dětí se může objevit mutismus po překonání nějakého traumatického nebo velice nepříjemného zážitku spojeného se stresem, traumatem. Zde je však potřebné zvážit, zda se opravdu jedná o mutismus, resp. zda není mutismus pouze jeden ze symptomů v rámci reakcí dítěte na výrazný a závažný stres a regresem na dřívější vývojové stadium v rámci psychosociálního vývoje.

Jestliže máte podezření, že by Vaše dítě mohlo trpět elektivním mutismem, je rozhodně dobrou cestou zajít se poradit a konzultovat tento stav s dětským lékařem - pediatrem, který popřípadě doporučí návštěvu ambulance klinické logopedie a klinické psychologie. Logopedické poradny jsou specializovaná pracoviště zaměřující se právě na diagnostiku a terapii poruch komunikace a potíží související s řeči. Výborně se uplatňuje především psychoterapie,EEG biofeedback, terapie hrou, skupinová a rodinná psychoterapie, v specifických případech lékař doporučí farmakoterapii.

Prognóza vyléčení mutismu je obecně dobrá, obvykle může vymizet i spontánně a psychoterapie či logopedické intervence jsou zapotřebí pouze u přetrvávajících potíží a u závažnějších stavů. Rozhodně je důležitý citlivý přístup jak rodičů, tak i učitelů a uplatňování individuálního přístupu. Dítě by do mluvení nemělo být nuceno (např. naléhat, aby dítě na návštěvě recitovalo básničku, abychom se sousedce mohli pochlubit, jak hezky se to naše dítě naučilo; nebo nutit dítě odpovídat ve škole před tabulí. Velmi důležité je komunikovat s dítětem tak, aby mohlo reagovat neverbálně (úsměvem, posunkem či gestem, nebo nějakým zvukem „hmh“, „ehe“ apod.) a dítě za každý, i nejdrobnější pokus o jakýkoli typ komunikace pochválit. Jak bylo zmíněno, často na vyzrání těchto potíží stačí nechat čas, a odezní samé. Když však přetrvávají, je dobré jít se poradit k pediatrovi a doporučit logopeda.

Co je Aspergerův syndrom?

Tento syndrom patřící mezi poruchy autistického spektra se řadí mezi tzv. pervazivní vývojové poruchy a vyznačuje se především potížemi v oblasti komunikace a sociálního chování. Naopak, intelekt nemusí být nikterak poškozen, jedinci s aspegerovým syndromem můžou mít intelektové schopnosti dosahující úrovně nadprůměru. Rovněž jejich slovní zásoba a řečové schopnosti nemusejí zaznamenávat výrazné odchylky, mohou mít velmi bohatou zejména pasivní slovní zásobu, a vývoj řeči není opožděn.

Nejvýraznější obtíže tak jedinci zaznamenávají v oblasti sociálních interakcí s druhými lidmi, navazováním přiměřených vztahů, porozumění základním sociálním pravidlům uplatňující se v rámci sociálního styku. Člověk s aspergerovým syndromem může mít problémy v tom, jak druhým lidem rozumět v rozhovoru, jak jim naslouchat, „číst mezi řádky“, jak dát třeba druhým lidem najevo, že je pro něj konverzace zajímavá, nebo naopak, jak sociálně žádoucím způsobem z rozhovoru vystoupit, jak tedy vhodně reagovat v různých situacích sociální komunikace, kde se uplatňují především neverbální prvky komunikace (řeč těla, intonace hlasu, mimika apod.). S velkými obtížemi tak chápou právěmimoslovní komunikaci a jejich reakce na partnera v rozhovoru se jeví jako rigidní, používají určité rituály, klišé, zažívané slovní spojení či jiné nutkavé činnosti, které jim pomáhají v pro ně zmatečné sociální situaci se zorientovat, a ustát ji, najít v ní nějaký oporný bod. Pro partnera v komunikaci se však jeho chování nebo reakce můžou zdát nepřiléhající a nezapadající do kontextu.

Právě bezpečí v komunikaci je pro lidi s aspergerovým syndromem velmi důležitá. Když se v komunikaci cítí bezpečně, dokáží v sociálních situacích vystupovat velmi funkčně. Velmi je však znejišťuje, když jejich standardní denní režim a postupy, pravidla či rituály jsou narušeny, což se v rámci sociálních interakcí stává často, a tak se snižuje jejich schopnost reagovat flexibilně. Obecně vzato, aspergerův syndrom je porucha sociálních dovedností, která zamezuje jedinci orientovat se v sociálních interakcích, zvládat je, nacházet a udržet si přátelství či sociální vztahy.

Jelikož povaha tohoto syndromu se váže především na sociální vystupování, do pozornosti lékařů nebo psychologů se jedinec dostává často až sekundárně kvůli jiným potížím, např. dítě, které se v kolektivu neumí začlenit, protože neví, jak s ostatními dětmi komunikovat, nerozumí sociálním situacím, v konverzaci s nimi působí neohrabaně, neumí „číst mezi řádky“, což mu pak způsobuje konflikty v kolektivu, neví, jak rozhovor vhodně navázat, jak jej udržet či ukončit, ostatní děti se jej pak můžou stranit, nevyhledávat jej, posmívat se mu. Dítě pak může vykazovat také projevy chování, jako je stranění se kolektivu, propad do rozladění, smutku až depresivity, může se škole vyhýbat (aby nemuselo se spolužáky interagovat), nebo naopak, je vysoce iritabilní, podrážděné, má vyšší pohotovost k agresivním projevům, verbálním či tělesným, protože je frustrované celou situací, že ho ostatní děti nechápou, že on sám neví, jak se začlenit, jak s nimi mluvit, a tak vykazuje pro okolí spíše potíže na úrovni poruch chování.

Není proto výjimkou, že se do péče odborné lékařské či psychologické péče dítě nebo (mladý) dospělý jedinec dostane sekundárně kvůli jiným potížím souvisejícím s přizpůsobivostí, potížemi v sociálním fungování a až na základě pečlivé diagnostiky se odhalí problém ve spojitosti s aspergerovým syndromem. Postupy ke zlepšení a zmírnění potíží spočívají především v individuální a skupinové psychoterapii orientované na nácvik sociálních dovedností.

RikVrba © 2014